I ženy mají svá období. V takovém období jsem nalezla nejlepšího přítele v sobě.
Samozřejmě krom své nejbližší rodiny /to je doufám jasný 🙂 /
Mohu si říct co chci, no dobře, … někdy mě to vytočí, ale brzy si domluvím. Mohu si myslet co chci. Můžeme spolu přemýšlet, nebo i mlčet..
Klidně nahlas.
Na odpovědi nečekáme s velkým překvapením.
Nespěcháme/spěcháme ?
Jak si ale onikat ? mykat? smýkat? dmýchat.
Když něco řekneme špatně, přiložíme zlehka dlaň na ústa s mírným úklonem hlavy …
Rozhodně se k sobě neotočíme zády, byť to pomyslně svádí. Ale šlo by to odrazem. Odrazit se od zrcadla. 🙂
Jako nevýhoda takového přátelství se mi jeví, že před sebou neuteču, pokud nemám chvilku klidu. No a nakonec , sice to dalo trošku přemlouvání , ale přemostily-la jsme jsem se na fb.
Jestli tento příspěvek nedává moc smysl, to nevadí. Ten tam být nemusí.
Kdo nechce kam , nepomáhejme mu tam.
